Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se stala teroristou s odjištěným granátem

26. 05. 2016 1:21:30
Stačilo málo a držela jsem v ruce odjištěný granát. Ten granát byl v podobě čerstvě vyrobeného sýra. Práce s mlékem je v téhle zemi, pokud nemáte fabriku jak hrom, hrozba a to hodně veliká. Chcete státu platit daně ze sýrů? Pozor!

Psal se rok 2013 a já jsem propadla kouzlu mléka a sýrů. Moji kluci doma, Petr a Lukáš najednou neměli čerstvě napečený chleba, ani rohlíky, což nebylo to nejhorší, protože netušili, že to je jen začátek jejich výcviku typu: „Něco si zastřel v lednici.“ Byla jsem za zlou matku a manželku a abych nebyla úplně děsná, četla jsem a studovala sýry raději po nocích a potom i přes den, kdy nebyli kluci doma. A tak jsem studovala technologie, hledala informace, pročítala složení mlíka, rozdíly mezi kozím, kravským a ovčím a jak to tedy vlastně všechno funguje. Četla jsem dobře 3 měsíce v kuse. Kluci nezhubnuli, tak aspoň něco. :-)

Vezmeme to od konce, řekla jsem si a udělala svoje první dva polotvrdé sýry a to za stálého studování zrání sýrů, vady sýrů, bakterie, plísně. A ono to vyšlo. Nakoupila jsem mlékárenské kultury a začala jsem vyrábět různé typy sýrů.

Rodinka dlabala jak o život. Špagety a knedlík s vajíčkem kluci zahodili, jak přežraní Labradoři a chodili s těžkým srdcem okolo lednice a denně se mě ptali:

„Hele, není tenhle sýr už zralej, sežerem ho dřív, se nic nestane, co?“ Musela jsem vymyslet nějaké fofr sýry, co jsou polotvrdé a dají se jíst nejlíp hned. Klaplo to, vymyslela jsem, zbaštili to a já mohla vyrábět znovu. Návštěvy se nějak nenápadně ohlašovaly ve chvíli, když jsem uvařila nový sýr. Já měla radost, že mají radost, kamarádi měli radost, že mám já radost, byla to radost nad radost :-)

A pak přišel den, asi po roce, kdy mi několik kamarádů řeklo, jestli se tím nechci živit. Začalo to ve mně hlodat. Jak to udělat? Jak blbě se v tomhle státě dá legalizovat výrobna potravin a ještě v malém, víme z novin všichni, alespoň tak nějak v kostce. Kdybych věděla tehdy to, co vím dnes, asi bych se na to fáááákt vykašlala.

Poznala jsem dva, pro mě nejzásadnější, lidi. Promiň Péťo a Lukšo, vy jste zásadní až až, o vás později :-) Blanku a Ivana z farmy Hvozd a Svazu Faremních Zpracovatelů, předsedové, mimochodem :) Tehdy jsem to ještě ani nevěděla, oni mi to odpustí, že jo :-) Tu a tam mi poradili, když jsem potřebovala s nějakým výmyslem pomoct, nikdy mě neodmítli i když mají práce na farmě nad hlavu.

Dokumenty, papíry, HACCP, provozní řád atd.... nevěděla jsem kde začít a tak jsem zavolala Blance a Ivanovi. Řekli, že mi to napíšou, že to udělají a je to. Jenže, já jsem hlava tvrdohlavá, palice paličatá a za dva dny jsem jim volala zpátky, že ne, já se tím prokoušu sama, já to prostě zvládnu. No trochu jsem byla teta Skrblík, ale počítáš každou kačku a navíc mi přišlo lepší to hodit na svou hlavu a být v obraze, než na hlavu těm dvěma hodným lidem, co mi případně poradí, kdybych jako nevěděla.

Proces těšení a první komplikace

Vážení přátelé, tak sýrárna není fakt něco, co si usmyslíte a za měsíc máte hotovo. Chtěla jsem jít tou snadnější cestou a pořídit si kozy, v tom případě bych měla jednodušší cestu, ne o moc, ale jo, bylo by to rychlejší. Jenže jsem se rozhodla jinak a to ze dvou důvodů. Primárně chci vyrábět sýry a starání se ještě o kozy, nebo o krávu, dojit a vyrábět...... bych se musela asi naklonovat. Druhý důvod byl ten, že kozy mi nenadojí dost mlíka na výrobu ve větším. Kozy jsem tedy zavrhla. Na krávu nemám pozemek. Tak holt holka, budeš nakupovat mlíko z kravína a z farem.

Každý večer jsme s Petrem probírali co a jak uděláme, garáž se prostě přestaví a dostaví. Legislativu jsme tak nějak od Ivana věděli, jen jsme si jaksi nepřipouštěli, že budou komplikace. Dál jsem doma v kuchyni na mém stařičkém sporáku vařila sýry, abych vychytala technologie. Zlatý špagety a knedlík s vajíčkem......... si asi kluci doma říkali. Nejen, že nebylo uvařeno, ale ono ani nebylo kam to jídlo, kdybych náhodou uvařila, postavit. Stůl plný odkapávajících sýrů nebyl výjimkou. Zastřel si něco v lednici, jsem už ani nehlásila. Chudáci kluci, ale stejně nezhubnuli :)

První krok

Po pečlivém rozhodování jestli sýrárna jo, nebo ne, jsme s Petrem zamířili na stavební úřad, co a jak. V klídku nám paní úřednice řekla: "Já vám tu sýrárnu klidně povolím, ale potřebujete:"

Souhlas obce ohledně územního plánu, projekt, veterinu, hasiče, hygienu atd atd. No asi jako každá stavba, jen s tím rozdílem - veterina a hygiena. Dobrý, s tím jsme počítali. Petr doma udělal jakýs takýs nákres výrobny. Mazali jsme na obecní úřad, paní starostka obce Vojkovice Jana Koberová, ač nemocná, přijela na smluvenou schůzku, okamžitě nám nacvakala souhlas a my ještě ten den jeli zpátky na stavební ho odevzdat. Paní založila. Hotovka, super, tohle šlo hladce. Petr našel projektanty, přijeli a začali jsme to dávat dohromady. Udělali půdorys, poslali a hurá na hygienu a veterinu. Nejhorší úřady v tomhle státě, co se sýrárny týče.

To jsme věděli, že to nebude asi sranda, ale říkala jsem si, když udělám co budou chtít, bude klid a nemůžou na mě nic najít. Omyl.

Zajeli jsme do Benešova za ředitelem krajské veterinární správy s tím, že potřebujeme pomoct, aby to bylo všechno správně. Přivítal nás velice milý pan ředitel. Vyslechl nás, prohlédl si půdorys, odprezentovala jsem, jak to chci dělat, poradil co lze a co nelze a jak to musí být sepsané, co všechno musím napsat, jak dlouho mít dokumenty kvůli kontrolám, jak s testy sýrů, jak s mlíkem a testy, no hlava mi šla kolem. Denně jsem ležela v zákonech, vyhláškách, nařízeních. Mlíko je prostě potvora. Napsala jsem všechno co se po mě chtělo, i když jen koncepty, ale trvalo mi to i tak dost dlouho a jeli jsme tam znovu, asi za měsíc. Odsouhlaseno. Hurá. Doma jsme to zalili několika kartony vína a já sepsala žádost o povolení ke stavbě, poslala nejvyššímu a čekala co se bude dít. Ale nelenila jsem, dál jsem se hrabala v zákonech, abych nebyla případně za pitomce.

No stejně jsem byla, protože to si nesmím vymyslet sýrárnu, ale stánek s buřtama.

Jednoho dne mi zavolal veterinář, že má moji žádost a že je za deset minut u mě doma, že to jako probereme. Všechno, co jsem pracně sepsala, špatně. Dokonce i cesta mlíka do sýrárny a ven v podobě sýra, špatně. Škrtal a dopisoval co dalšího musím mít, že takhle to teda nepůjde, ale že to dáme nějak do kupy. Odjel a já se sesypala. Poprvé. Totální kolaps.

Jak je možný, že je to špatně, když nejvyšší veterinář, řekl že je to dobře? Jak je tohle možný? No tak dobře, Petr nalil sklenku, uklidnili jsme se nějak navzájem, řekla jsem si, že to teda přepíšu, ale moc mi to nedávalo smysl. Tady zahrála velkou roli moje skupina sýrařů na Facebooku. Vybrečela jsem se jim tam a ono ejhle: „Tohle je blbost, to nemá podložený zákonem, tohle po tobě nesmí chtít, tohle taky ne, nedej se a per se!“

Takže, zavolat projektanty vylíčit jim, že potřebuju předělat nákres, něco mi tam vskutku chybělo a chtěla jsem, aby veterinář měl co chce i když to bylo nad rámec, no a já abych měla klid. Bude to snad už dobrý, ostatní se našprtám.

Projektant, že překreslí. Za tři týdny mu volám kde že je ten nákres, to snad kurňá nemůže trvat věčnost. Jééé já na vás zapomněl. Príma a už to začínalo gradovat.

Tak jsem si zase otevřela všechny zákony a vyhlášky, stejně nebylo do čeho píchnout a znovu četla, dělala si výpisky, abych joooo neumřela úplně hloupá a čekala jsem na veterináře. Dorazil za pár dní a já vyzbrojená silou od sýrařů ze skupiny a zákonama v hlavě, že kdyby mě v noci probudili, tak jim řeknu číslo vyhlášky, jsem byla celkem v klidu. Opět všechno špatně a chtěl ještě víc. Když jsem se ohnala mým dobře nabušeným zákonem, že tam se ale píše něco jiného, tak začalo být v kuchyni horko.

V žádném případě, bude to tak, jak já řeknu, povídá pan veterinář, já si tady počkám na to až zkazíte sýr a pak vám to zavřu, ale všechno se dá nějak udělat.... Já rozhodnu o tom, kolik budete dělat testů sýrů a kdy, když řeknu tři měsíce všechny, budou všechny, a nebudou? Nebo to chcete dělat podle sebe? Prosím, udělejte si to jak chcete, ale já sem přijedu a budu vám kontrolovat každý teploměr v mlíce. Pokud já usoudím, že tenhle sýr znamená potencionální kontaminaci, tak vás donutím tu výrobu zastavit, dokud nebude udělaný test v laborce, ale dělejte jak myslíte.

To si nemyslete paní Řezáčová, že to bude jednoduchý, já vám tady udělám stěry v sýrárně klidně každej tejden, kdykoli si vzpomenu, ale všechno se to dá nějak udělat, můžu přimhouřit oko, já se po vás nechci vozit, já můžu jen to, co mi dovolí legislativa. No promyslete, já musím jet dál na kontrolu, zavolejte až to budete mít znovu, „už po třetí“ napsaný. Jo a za dva dny vás čekají šéfové na veterině, tak tam buďte v deset. Nechápu proč s vámi chtějí mluvit, stejně tomu nerozuměj, ale asi příkaz shora, protože jste jednala s nejvyšším, tak asi mají strach.

Z čeho strach? Vypadlo že mě. No z vás!

Proč? Já prosím o pomoc, nechci potíže.

No jooo to víte, oni jsou trochu jiný než já, já se vrchnosti nebojim.

Hotovo, klapka, konec, odjel. Stačila mu půl hodina na to, abych otevřela víno, pomodlila se, aby mi karton na pořádný výplach mozku stačil a řekla jsem si: „Já na to s**u“

Sesypání číslo dvě, nervy v kýblu, co v kýblu, nervy byly prostě v hajz**

Petr přijel a já ubrečená vyložila jak to dopadlo. Nalil si taky. Takže moje modlení, aby mi karton na výplach mozku stačil, bylo k ničemu.

Pokračování příště

Autor: Pavlína Řezáčová | čtvrtek 26.5.2016 1:21 | karma článku: 22.28 | přečteno: 1014x

Další články blogera

Pavlína Řezáčová

Jak jsem se stala teroristou s odjištěným granátem 4 Poslední podraz?

Dodnes se divím, že jsem to vydržela a že nejsem v blázinci. Ale v Beřkovicích je prý krásně, 3x denně teplé jídlo, krásný park a spousta lidí co si s vámi pěkně popovídají. Chtěla jsem tam být, ale na blbosti nebyl čas.

28.5.2016 v 1:04 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 562 | Diskuse

Pavlína Řezáčová

Jak jsem se stala teroristou s odjištěným granátem 3

Učenej z nebe nespad, ale blbce schazujou furt. Jeden by se až divil, na kolik jich narazí a kolikrát i on sám patří mezi ně.

27.5.2016 v 19:52 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 374 | Diskuse

Pavlína Řezáčová

Jak jsem se stala teroristou s odjištěným granátem 2: Všechno se dá nějak udělat

Jeden by si myslel, že je fajn rozdávat lidem radost v podobě jídla, které nikde jinde nenajde. Problém je v tom, že se vždycky najde člověk, který to sice s vámi asi myslí dobře, ale v první řadě, to myslí dobře sám se sebou.

27.5.2016 v 0:08 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 466 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Jana Plamínková

Město v pasti

Developeři často lamentují, že jim trvá výstavba bytů, kanceláří či jiných akcí až 10 let. Novináři píší o tom, jak je to hrozné a jak se to musí změnit. My politici na pražské radnici jsme ale terčem kritiky, že stavíme pomalu.

20.7.2017 v 22:22 | Karma článku: 11.55 | Přečteno: 426 | Diskuse

Antonín Šimek

Kamiony na Praze-východ? Poděkujte ANO

Pražští radní v úterý schválili zákaz vjezdu kamionům na území hlavního města. Tato na první pohled nezáživná informace ale bude mít strašlivé důsledky pro všechny, kteří žijí v obcích na východ od Prahy.

19.7.2017 v 11:20 | Karma článku: 26.71 | Přečteno: 1026 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

V naší zemi lidské zrůdy nechceme!

Zhlédla jsem video. Je to úplně jiný pocit než se dívat na krvák plný potoků umělé krve a rafinovaně děsivých kolagenových masek. Jsem šokovaná, otřesená, zhnusená. Viděla jsem totiž realitu.

18.7.2017 v 16:39 | Karma článku: 47.27 | Přečteno: 7481 | Diskuse

Jan Paroubek

Negativní zkušenosti s některými zaměstnanci Záchranné služby a Záchytné stanice v Praze.

ZKUŠENOST DRUHÁ - aneb kde skončily mé snahy pomoci lidem, kteří potřebovali okamžitou pomoc zdravotnických profesionálů. Totálně v ...

3.7.2017 v 15:44 | Karma článku: 20.00 | Přečteno: 2455 |

Jakub Moravec

V dešti umřeme žízní…

Již několik hodin prší a minimálně tady, kolem Radotína, to má dnes již standardní průběh. Proudy vody se proženou krajinou, vesnicemi a sklepy, aby zítra či pozítří byla krajina opět vyprahlá a suchá.

29.6.2017 v 12:26 | Karma článku: 39.63 | Přečteno: 3327 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 604

Jmenuji se Pavlína Řezáčová a postavila jsem malou, vesnickou mlékárnu a výrobnu sýrů: Sýrárna u Řezáčů. Byla to radost, byl to můj sen, ale bylo to i peklo a dokonce i noční můra. Jak se dělá malý podnik a ještě navíc mlékárna, když se musíte prát a několikrát denně křičet: "14 dní se nemodlím, protože tohle není možný?!" O tom vám budu psát a nejen o tom :)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.